• Nejčastějším omylem je to, že vdovský či vdovecký důchod není přiznávat automaticky, ale musí se o něj VŽDY nejprve požádat. Samozřejmě písemně. A to prostřednictvím okresní správy sociálního zabezpečení, v Praze pak prostřednictvím Pražské správy sociálního zabezpečení a v Brně Městské správy sociálního zabezpečení, a to podle místa trvalého bydliště pozůstalé osoby. Je ideální, pokud si nejprve telefonicky zjistíte, jaké konkrétní podklady budete potřebovat ve vašem konkrétním případě, a proto si dané informace nejprve ověřte přes centrum pro důchodové pojištění. Situace se bude lišit pro případ, kdy zemřelý již pobíral důchod a jiná situace pak bude, když daný člověk ještě důchod nepobíral.
• Často si o zmiňované dávky nežádají pozůstalé manželky či manželé, kteří neměli společné bydliště, protože se říká, že v takovém případě nárok na tyto důchody zaniká. To je ovšem chyba a podmínka společného bydliště manželů rozhodně není podmínkou pro přiznání těchto dávek. Základním ukazatelem, zda nárok na dávky je, je trvání manželství k datu úmrtí manžela či manželky.
• Další z chyb je myslet si, že pokud s někým sdílíte život, aniž byste byli manželi, budete mít nárok na tyto dávky. Ani pro registrované partnery toto neplatí. Tyto dávky nedostanou ani pozůstalí, kteří sdíleli život se zemřelým a měli s ním třeba i děti.
I když je toto velmi neoblíbené téma a raději bychom se takovým informacím vyhýbali, je dobré vědět alespoň základní informace. Rozhodně je třeba také počítat s tím, že výše vdovského nebo vdoveckého důchodu není stejně vysoká, jako výše dávek, které dostával nebožtík. Také platí, že pokud se manželé rozvedou a jeden z nich se znovu dá do svazku manželského, automaticky by případné dávky získala nová manželka či manžel. Veškeré informace a detaily vám však vždy sdělí na uvedených úřadech, a proto není od věci, i v případě, že si nejste jistí, se zajít informovat právě na váš případ.